Když jsem byla malá, jezdívali jsme pravidelně na dovolenou do Norska. A jezdili jsme sem přes Dánsko i Švédsko. Bydleli jsme v takové útulné chatce, která měla typicky, jak to v těchto severských končinách bývá, střechu porostlou trávou. Doteď netuším, jestli toho seveřané docílí záměrně nebo je to dílem náhody, každopádně, tráva na střechu prostě patří. Stačilo seběhnout z kopce a už jsme byli u fjordu. Tam jsme měli svou lodičku, svůj mrazák a lovit jsme mohli od rána do večera. A že se toho dalo chytit.
Po večerech jsme už na loďce nevyjížděli, ale lovili z mola platýze. Povím Vám, že čerstvě vytažený z moře, chemií a mražením naprosto netknutý, o půlnoci hozený na rozpouštějící se prskající máslíčko, chutnal jako... jako...a to je ono! Ta chuť je nepopsatelná a neopakovatelná. Tu chuť dotváří čas, místo. Proto si myslím, že neexistují jen chutě slané, sladké, hořké a kyselé, nebo, jak je nyní v módě také trend umami chutě. Podle mě existuje i chuť okamžiku a ta je pro každého jedinečná a nepopsatelná. Každý ji vnímá v jiný okamžik a na základě svých pocitů.
Skandinávii jsem si ale zamilovala. Hory, fjordy, vodopády, divoká příroda, chladivý vzduch, dlouhé vysoké mosty, malé loďky houpající se v chladných vlnách, čistota, klid a velmi, ale opravdu velmi hutná jídla.. :D To je kus mého srdce. A když mluvím o těch hutných jídlech, v ,,lehkém,, krevetovém salátu Vám bude lžička stát jak zabetonovaná a ani se nehne. Dále hot dogové housky přeslazené jak kdybyste žvýkali cukrkandl, máslo ala karamelová chuť a už jste jedli někdy karbanátky z čerstvě skoleného losa? No.. já ano.. zvláštní požitek :D . Ale spíše tím, že na losí maso nejsme v Česku zvyklí.
Hodně z těchto pokrmů můžete ale ochutnat v IKEE. Jak jsem psala v jiném příspěvku, nedám na ni dopustit. Vystihuje vše, co se mi líbí. Útulno a domov ( tedy samozřejmě zde najdu i výjimky, které bych nedala ani do domu hrůzy :D  ). A o IKEÁCKÉ restauraci asi nemusím nikomu vyprávět. Kdo by neměl rád masové kuličky, lososa, krevetové saláty, wrapy, pitipanu, zelený princeznin dort, marcipánové rolky a samozřejmě - mandlový dort.
Hledala jsem hodně receptů, abych si jej mohla doma připravit. Myslela jsem nejprve, že to bude lacinější - OMYL! Ale na druhou stranu jsem při posledním pokladeném plátku mandle na vrch mého z nejvydařenějších švédských mandlových dortů přišla na to, že je LEPŠÍ! Je vláčnější, jemnější a lahodnější než ten kupovaný. A je Váš!

Ingredience:
Korpus:
8 bílků
200 g cukru
200 g mandlové mouky
špetka soli

Krém:
8 žloutků
200 ml smetany
200 g cukru
1 vanilkový lusk nebo pár kapek esence
150 g másla pokojové teploty
150 g mandlových plátků

Postup:
Nejdříve si připravíme krém, který nám bude tuhnout v lednici. 100 ml smetany ohřejeme s cukrem, ale nevaříme. Poté jí ještě horkou polehoučku přelijeme vaječné žloutky. Rychle metlou mícháme, aby se nám žloutky nesrazily. Směs přendáme do hrnce, přilijeme zbývající smetanu, přidáme semínka z vanilkového lusku a na nízkém plameni vaříme do zhoustnutí. Odstavíme, přetáhneme potravinářskou folií, aby se nám nevytvořil na povrchu škraloup a necháme vychladit.
Teď si upečeme piškot. Bílky vyšleháme se špetkou soli a postupně přidáváme cukr, dokud nám nevznikne pevný a tuhý sníh. Stěrkou pak jemně vmícháme mandlovou mouku. Vznikne nám nadýchané těsto, které přelijeme do fortové formy a pečeme při 180 C cca 20 minut.
Po upečení necháme vychladnout. Trvá to ale krátce, piškot je tak lehký, že v sobě horkost dlouho neudrží. Opatrně ale, je dosti mazlavý. Takový má ale být. Po vychladnutí jej opatrně pilkovým nožem prořízneme. Tady nechávám na Vás, jestli chcete pouze na dvě patra či si troufnete na tři. Piškot je křehký a práce s ním není až tak snadná, jak se zdá.
Krém dokončíme smícháním másla a již připraveného vanilkového pudinku. Krémem pomažeme první patro dortu, přitiskneme druhé patro, znovu pomažeme a pokud máme jen dvě patra, pomažeme pořádnou vrstvičkou krému také to vrchní a necháme stéct po bocích. Dáme do lednice cca na 15 minut. Mezitím si opečeme na pánvi mandlové plátky. Těmi posypeme lehce ztuhlý dort jak z vrchu, tak i trošku po bocích. Nejhezčí je stejně vždy takové to ,,hala bala,, aneb - kam ti co upadne, tam to nech. Nemám ráda moc ,,perfektní,, věci :)
Teď dáme chladit, nejlepší bude až druhý den, v noci by Vám tedy měl vydržet v lednici, ale řeknu Vám, že je to zkouška odvahy. Už jen ten krém je hřích a ne nadarmo se říká, že zakázané ovoce chutná nejlépe...

Pochutnejte si...

Mandlovou mouku jsem zakoupila v M&S, ale prý ji mají už i v Lidlu