Itálie má jedinečnou atmosféru, že? Vždycky jsem se tu viděla. Ty vysoké domky s rozevřenými barevnými okenicemi, z nichž typická ,,mamma,, věší prádlo na šňůru, která končí v protějším okně, ta rána, kdy seskočíte do nejbližšího krámku pro něco dobrého k snídani a přivítají Vás jejich ,,Ciao,, bez ohledu na věk či na to, zda-li se znáte nebo ne. Je to nádherná bezprostřednost a vřelost a přesto ne nijaká vtíravost nebo obtěžování. V podstatě je každému všechno jedno. Italové se dokáží těšit z každé maličkosti a z té také dovedou vyvodit hádj´ku těch pravých ,,italských,, rozměrů :D takže, když se řekne, že doma máme Itálii, skutečně to nějaký důvod má.
A co dál vidíte, když se o ní rozpřemýšlíte? Křupavé voňavé ciabatty a focacci, mozzarely, parmazán, mortadely, prosciutto, zmrzliny, panna cotty, zmrzliny, rizota, těstoviny a samozřejmě - pizzy! Ty nejlepší pizzy prý dělávají v Itálii. Každý kousek Itálie má pizzu odlišnou. V těstě, v ingrediencích... ochutnala jsem nemálo variant. Ať už takové, kdy bylo těsto tak tenké, že jediný způsob, jak jej zkonzumovat bylo za pomoci lžíce, takové, které byly úžasně ,,venkovské,, a nadýchané a když jste se do nich zakousli, měli jste pocit, že je pro Vás pekla s láskou italská babička, i takové, které měly těsto extra tlusté, ale zato vláčné a sýrem bylo doslova pohlceno. Slyšela jsem o pizze už hodně informací. Někdo říká, že pochází jen a pouze z Itálie, další zase, že ji Italové pouze převzali. Kdo ví, co je na tom pravdy ( ještě bych sem dala nějakou nejapnou poznámku a přiřítila by se za to na mě nějaká rozčilená Italka s válečkem v ruce). Mě mé chutě říkají, že mám ráda pizzu, ať už je taková nebo maková. Samozřejmě ale musí jít o pizzu, ne ty mražené koláčky, co prodávají v obchodech ( když máte hlad nebo hodláte připravit ,,echt,, večeři, ale bohužel, čas zrovna nehraje do karet, jak je Vám i ten mražený koláč dobrý a přiznejme si, když chlapovi řeknete, že jste jej připravovala sama, stejně nic nepozná :D ). Ať už je tedy z Itálie, Z New Yorku, z Maďarska, Francie, z Německa, Anglie nebo klidně od dudáka ze Strakonic, když se pizza UMÍ, pochutnám si na jakékoliv.

Zkuste tuhle mou Pizza Cassa di Barborka, kde je vše domácí a uvidíte, že i ve Vás kus té pravé  Italky je. S pizzou se však musíte mazlit, pokud ji milujete, ostatně tak je to se vším jídlem ( a nejen jídlem :) ). Musíte se s tím mazlit a pracovat s láskou, pokud chcete dojít k úžasnému výsledku, jelikož, co do jídla dáte, to se Vám bohatě vrátí...

Ingredience:
Těsto na 2 pizzy:
500 g hladké mouky
320 ml vody
10 g instantního droždí
15 g cukru
15 g soli

Domácí SUGO:
3 zralá rajčata
olivový olej
sůl
pepř
bazalka

Obloha:
3 hrsti nasekaných bazalkových listů
2 bochánky mozarelly
parmazán
sůl
pepř

Postup:
V mističce rozpustíme droždí, cukr a 160 ml vlažné vody. Necháme na teplém místě asi 10-15 minut, než nám krásně vzejde kvásek. Do mísy prosejeme mouku, přidáme sůl a vzešlý kvásek. Vidličkou nebo prsty ( lepší vždy prsty, teplo jde krásně od Vašich rukou) krouživými pohyby mícháme, než se směs spojí. Postupně přiléváme zbylou vlažnou vodu a vypracujeme těsto. Pokud se příliš lepí, přesypeme mouku. Těsto hněteme a propracováváme alespoň 5 minut. Vytvoříme z něj bochánek, vložíme jej do čisté misky a necháme na teplém místě kynout, než zdvojnásobí svůj objem. To trvá asi tak hodinku.  Potom jej znovu prohněteme, dáme do čisté mísy, přikryjeme folií a dáme na hodinku do lednice.
Mezitím si připravíme Sugo. Na pánvičce rozehřejeme trochu oleje a orestujeme na něm na drobné kostičky nakrájená rajčata. Osolíme, opepříme. Necháme dusit, až rajčata pustí šťávu. Poté stáhneme a dochutíme nasekanou bazalkou.
Teď si těsto vyndáme z lednice a rozdělíme na 2 poloviny. 1 dáme zpět do folie ( v lednici vydrží 2 dny). Troubu i s plechem rozpálíme na 220C alespoň 10 minut před pečením. Mezitím těsto rozvalujeme, protahujeme a tvarujeme na co nejtenčí placku. Dělejte to ale s citem, žádný spěch. Pomaloučku na ní. Představujte si přitom, jakou úžasnou chutí se Vám odvděčí. Placku přeneseme na pečicí papír, kde ji ještě trochu roztáhneme do stran. Potřeme ji připraveným sugem, posypeme na drobné kousky natrhanou ( NE nakrájenou!) mozzarelou, dochutíme nasekanou bazalkou, colí a pepřem. Rozpálený plech vyndáme z trouby ( pokud jste superžena, pak holýma rukama :D ), opatrně na něj přeneseme peřicí papír s pizzou a pečeme dozlatova asi 7 minut.
Hotovou pizzu posypeme strouhaným parmazánem a bazalkou.

Buon appetito...