Milí čtenáři a čtenářky,

ráda bych Vám oznámila, že své stránky přesunuji na tuto adresu : http://zpekacku.cz/ . Pokud se Vám mé vaření a pečení líbí a chcete se podívat, co budu v kuchyni vytvářet dál, budu moc ráda, když mne na těchto stránkách budete sledovat :).

Ať Vám stále chutná a máte se krásně,

Barborka.

Kopro v jeho sezoně nelze odolat. Já stále nedokážu přijít na to, jak je možné, že někomu chuť kopru vadí. Čím to je? Někdo se odvolává na to, že mu kopr zošklivila školní jídelna. To by ovšem ten někdo nemohl jíst nic, jelikož v jídelně jsme dostávali miliony jídel s názvy, jenž běžně nalezneme na stránkách jídelních lístků v českých hospůdkách a dokonce také s názvy, jimiž nazývaly naše maminky a babičky jídla, po kterých jsme se doma mohli doslova ujíst.
Když tedy roste kopr, využívám jej, jak jen mohu. V tomto receptu jsem z něj udělala netradiční ,,koprovku,, . Říkám tomu ,,kulajda omáčka,, . Takový můj specifický název. A do kulajda omáčky by měly přijít samozřejmě brambory. A co je lepší, než si už našťouchané brambory ( abyste s jejich šťoucháním neměli na talíři žádnou práci) vymáčet do omáčky, na vidličku ještě nabrat houbičku a hodovat si při té chuti a vůni čerstvého kopru smíseného se smetanou?

Bylo pohodové, klidné ráno... ani nevím proč, dostala jsem chuť opět něco (NE)upéct. Jakmile se k nám vrátilo sluníčko, chtělo to něco svěžího. Něco lehkého a osvěžujícího, co Vám zároveň nabije chuťové pohárky rozmanitými chutěmi.
Pro dnešek jsem si usmyslela chuť pistácií a malin.. Pistácie jsou kapitolou samy o sobě. Když jsem byla malá, chodil k nám každý rok Mikuláš ( protože jsme byly se sestrou tak hodné, větší andílky byste nenašly :D) a ten přinesl spolu s kily ovoce, pochoutek co se běžně na stůl nedostanou a výtvarných potřeb ( aby to s námi rodiče až do Vánoc vydržely a měli pokoj :D Prostě ,,Tady máte barvičky a malujte si :D ), také obrovské pytle pistácií. A já je louskala do doby, než jsem měla naprosto rozedřená bříška prstů a než se mé rty zdeformovaly solí. A i přesto jsem se po chvilce vzchopila ( po mámě mám výcvik) a pokračovala hrdě dál. Určitě nemluvím jen za sebe, když řeknu, že jakmile jednou s pistáciemi začnete, nemůžete přestat, dokud je nesníte. A to peklo, když Vám nějaká potvora nejde rozlousknout. To se musíte odvážit od nich na chvilku vzdálit, popadnout nožík a kroutit s ním v oříšku tak dlouho, než se do něj probojujete.
Dnešní cheesecake je tedy nepečený a je povedený. Moc povedený.

Tento koláč je doslova ,,upečený podzim,, . Jakmile jej jednou naříznete, tak Vás zahřeje u srdce, že i když jste zapřisáhlými odpůrci podzimu, pro tuto chvíli jej budete oslavovat. Hrušky začínají být tak měkoučké a šťavnaté, že musíte honem rychle vymýšlet, jak je zužitkovat, aby se Vám nezkazily. Sťopky se od nich už samou měkkostí samy odlamují.